Passo dello Stelvio je druhé nejvyšší silnicí překonané sedlo v Alpách, hned za Col de l'Iseran (2770 m). Nachází se v Italských Alpách v provincii Sondrio severně od Bormia blízko hranic se Švýcarskem...
Brzy ráno mě probouzí budík, venku je ještě tma. No aby ne, když jsou teprve 3 hodiny. S tátou nasedáme do auta (kola jsou sbalena už od včerejška) a jedeme přes Mnichov, Ga-Pa a Landeck. Počásí nám má přát - hlásí jasno. Rozednívá se a nad náma je nepropustná šedá, tak předpověď asi nevyšla... Přes údolí horního Innu (Oberinntal) míříme do Itálie. Na hranicích jako mávnutím kouzelného proutku vyjíždíme z pod mraků a vítá nás slunná Itálie, neuvěřitelné. V malebné vesnici Prato allo Stelvio necháváme auto a nasedáme na kola.
Brzy ráno mě probouzí budík, venku je ještě tma. No aby ne, když jsou teprve 3 hodiny. S tátou nasedáme do auta (kola jsou sbalena už od včerejška) a jedeme přes Mnichov, Ga-Pa a Landeck. Počásí nám má přát - hlásí jasno. Rozednívá se a nad náma je nepropustná šedá, tak předpověď asi nevyšla... Přes údolí horního Innu (Oberinntal) míříme do Itálie. Na hranicích jako mávnutím kouzelného proutku vyjíždíme z pod mraků a vítá nás slunná Itálie, neuvěřitelné. V malebné vesnici Prato allo Stelvio necháváme auto a nasedáme na kola.
 |  |
| 48 serpentin na vrchol | Pohled na zdolanou cestu |
Čeká nás téměř 25 km s průměrným stoupáním 7,4 % a převýšením 1808 m! Nejvyšší bod cesty leží v nadmořské výšce 2760 m. n. m. Tak hovoří čísla o Passo dello Stelvio.
Ze začátku se silnice vine podél říčky a mírně stoupá. Míjíme několik cyklistů a nemálo jich předjíždí nás. Jsou tu jak cyklisté - závodníci na lehkých silničkách, tak cyklisté - turisté s koly obtěžkanými brašnami. Asi po deseti kilometrech se objevuje první serpentina. Věděli jsme, že budeme muset dnes zdolat hodně tzv. Kehre tornante, ale číslo 48 nás popravdě trošku zaskočilo. Zatím s úsměvem pokračujeme dále. Ten se s přibývajícími kilometry bohužel pomalu vytrácí. Těší nás alespoň krásné výhledy. Máme tak důvod se s čím dál tím kratšími intervaly zastavovat a odpočívat. Naše rychlost klesá až na jednomístné číslo a tak ho radši ani nebudu uvádět (nevím jestli zaokrouhlování na desítky by hovořilo v náš prospěch :-)). Asi 15 serpentin před cílem se již s tátou shodujeme, že bude lepší, když každý pojede vlastním tempem.
Ze začátku se silnice vine podél říčky a mírně stoupá. Míjíme několik cyklistů a nemálo jich předjíždí nás. Jsou tu jak cyklisté - závodníci na lehkých silničkách, tak cyklisté - turisté s koly obtěžkanými brašnami. Asi po deseti kilometrech se objevuje první serpentina. Věděli jsme, že budeme muset dnes zdolat hodně tzv. Kehre tornante, ale číslo 48 nás popravdě trošku zaskočilo. Zatím s úsměvem pokračujeme dále. Ten se s přibývajícími kilometry bohužel pomalu vytrácí. Těší nás alespoň krásné výhledy. Máme tak důvod se s čím dál tím kratšími intervaly zastavovat a odpočívat. Naše rychlost klesá až na jednomístné číslo a tak ho radši ani nebudu uvádět (nevím jestli zaokrouhlování na desítky by hovořilo v náš prospěch :-)). Asi 15 serpentin před cílem se již s tátou shodujeme, že bude lepší, když každý pojede vlastním tempem.
Před 16:00 jsme na vrcholu. Osvěžujeme se v místním stánku, fotíme se a těšíme se na odměnu za vyloženou námahu. 30 km z kopce. Rychle ztrácíme pracně nastoupané metry. Úplně obrušuji zadní brzdové špalky, takže ke konci jedu opatrně a brzdím téměř pouze předním kolem. Po dlouhém sjezdu následuje asi ještě 10 km víceméně po rovině a už vjíždíme zpět do vesnice Prato allo Stelvio. Balíme kola do auta a pomalu vyrážíme na cestu zpět domů.
 |
| Převzato z: www.climbbybike.com |
Žádné komentáře:
Okomentovat